V USA se začala používat již počátkem 20. století a první zařízení tohoto druhu se v Československu objevilo už v roce 1932. Sériový rozkvět privátních klimatizací začal až ruku v ruce s tepelnými čerpadly, která jsou založena na stejném principu. Klimatizaci tvoří kompresor, výparník a kondenzátor. Klimatizační jednotka odebírá zvenku vzduch, mění jeho teplotu i vlhkost a následně ho pomocí ventilátorů fouká do interiérů. Pracuje na stejném principu jako chladící zařízení, a to na principu výměny a přesunu energií.
Technologie postupu
Prakticky vzato, pokud chceme místnost ochladit, odčerpáváme z ní teplo. Proces začíná v kompresoru venkovní jednotky, kde se stlačují studené páry chladiva. Chladivo je pod tlakem přivedeno do výměníku tepla, který je ochlazován venkovním vzduchem z ventilátoru. Dochází ke kondenzaci a chladivo zkapalní. Potrubím se kapalné chladivo přivede do vnitřní jednotky, která upraví tlak. Ve výparníku se chladivo odpařuje a odchází v plynném stavu. Celý proces se neustále opakuje.
Pro lepší kvalitu života
Bylo by mylné plést si klimatizaci se vzduchotechnikou. Klimatizace vzduch nevyměňuje. Systém ho pouze ochladí a zbaví vlhkosti. Moderní jednotky vzduch filtrují od prachu a jedovatých látek, užívání klimatizace je tak zdraví prospěšné a ocení to zejména astmatici a alergici. Vzduch o stále stejné teplotě, vlhkosti a čistotě je pro ně velmi důležitý a výrazně jim zlepšuje kvalitu života.
Pokud se princip klimatizace obrátí, vznikne tepelné čerpadlo, které interiér nechladí, ale naopak vytápí.
Co všechno umí klimatizace?
Klimatizace je jedním z významných technologických pokroků 20. století. Zrekapitulujme si, co všechno dokáže:
